Zatímco svět sleduje genocidu v Gaze, na okupovaném Západním břehu Jordánu se izraelské osady čím dál více rozrůstají napříč palestinskými vesnicemi.
Co je okupovaný Západní břeh Jordánu?
Západní břeh Jordánu je část palestinských území, které leží mezi Jeruzalémem a řekou Jordán. Od roku 1967 je toto území okupováno Izraelem a mezinárodní právo ho považuje za součást budoucího palestinského státu. Žije zde kolem 3 milionů Palestinců a asi 700 000 izraelských osadníků, kteří obývají stovky osad vybudovaných na okupované půdě.
Podle Rady bezpečnosti OSN jsou tyto osady nelegální a jejich rozšiřování ohrožuje možnost dvoustátního řešení.
Jak okupace funguje
Po dohodách z Osla (1995) byl okupovaný Západní břeh rozdělen na tři oblasti:
- Oblast A – palestinská samospráva (cca 18 % území, např. Ramalláh),
- Oblast B – smíšená kontrola,
- Oblast C – plná izraelská kontrola (více než 60 % území).
Právě v oblasti C se nachází většina osad a vojenských zón. Podle UN OCHA bylo jen v roce 2024 zbořeno přes 1 000 palestinských staveb, často s odůvodněním, že chybělo izraelské povolení. Povolení, která Palestincům Izrael téměř nikdy nevydává.
Izraelské úřady systematicky vytvářejí podmínky, které nutí Palestince oblast C opouštět” uvádí zpráva UN OCHA.
Každodenní život mezi checkpointy
Na okupovaném Západním břehu existuje více než 500 vojenských kontrolních stanovišť. Přechod přes checkpoint může trvat pár minut, několik hodin a nebo ho na dobu neurčitou zcela uzavřou bez informace, kdy bude zase otevřen. Pro Palestince to znamená, že cesta do školy, nemocnice či práce je denní loterií.
Tato omezení nejsou dočasná opatření, ale součást trvalého systému kontroly. Naopak izraelští osadníci mají k dispozici vlastní silnice, které jsou pro Palestince uzavřené.
Dva právní systémy na jednom území
Na okupovaném Západním břehu Jordánu existují dva paralelní právní systémy. Zatímco izraelské osady podléhají izraelskému civilnímu právu, tedy stejnému právnímu rámci jako města uvnitř Izraele. Palestinci žijí pod izraelským vojenským právem.
To znamená, že sousedé na stejném kopci čelí rozdílným zákonům: izraelský osadník má přístup k civilnímu soudu, zatímco Palestince může odsoudit vojenský tribunál.
Podle organizace Addameer je v současnosti zadržováno více než 3 500 Palestinců bez formálního obvinění či soudu. Palestinci mohou být zadržováni v administrativní detenci až do šesti měsíců, ale neexistuje žádný limit, kolikrát může být tato detence prodloužena. V praxi to znamená, že lidé mohou být vězněni roky bez jakéhokoli rozsudku, nejdelší zdokumentovaný případ trval osm let.
Od října 2023 do května 2024 bylo zatčeno více než 7 350 Palestinců ze Západního břehu v souvislosti s izraelskou ofenzivou v Gaze (zdroj Aljazeera). Tento počet podle analytiků i lidskoprávních organizací dále roste, především kvůli rozšiřujícím se vojenským raziím a kontrolám v palestinských městech a vesnicích.
Současně Úřad OSN pro Palestinu uvádí, že během stejného období bylo na okupovaném Západním břehu zabito nejméně 1 001 Palestinců a více než 7 000 dalších zraněno při útocích izraelské armády a osadníků.
Na stejném území existují dvě sady zákonů, jedna pro Židy, druhá pro Palestince. Není to chaos, ale cílená politika, která má udržet nerovnost a kontrolu, uvádí B’Tselem, A regime of Jewish supremacy, 2021.
Amnesty International dodává, že „tento systém právní duality představuje formu apartheidu podle mezinárodního práva“
Olivová sklizeň pod útokem
Olivovníky jsou pro Palestince symbolem života a identity. Každý podzim celé rodiny sklízí úrodu, kterou jejich předkové sázeli po generace.
Podle Al Jazeera došlo během letošní sklizně k více než 150 útokům izraelských osadníků na palestinské farmáře.
Během sklizně 2024 bylo zničeno více než 3 100 stromů, převážně olivovníků, spálených, pokácených nebo poškozených (zdroj Ajazeera).
Když pálí naše stromy, pálí i naši historii,“ říká 47letá Muna z vesnice Burin.
Jak osady mění mapu
V roce 2025 bylo schváleno 22 nových izraelských osad a několik desítek neoficiálních výspostů (neoficiální izraelské osady) bylo dodatečně legalizováno.
Tyto výsposti a osady vznikají na pozemcích, kde žily palestinské rodiny, které jsou následně vyhnány nebo donuceny oblast opustit. Palestinci tak přicházejí o domovy a půdu, mnozí jsou nuceni žít v jeskyních, stanech nebo provizorních přístřešcích. Kolem nových izraelských osad naopak rychle vyrůstají silnice, školy, supermarkety i zdravotní zařízení, kam Palestinci nemají přístup. Podle organizace B’Tselem izraelská vláda „systematicky investuje do infrastruktury osad a vytváří podmínky, které mají povzbudit izraelské občany k přestěhování na okupované území.“
Izraelští osadníci navíc dostávají finanční pobídky a daňové úlevy, například dotace na bydlení, školství a dopravu. Izraelská vláda vyčlenila více než 20 milionů dolarů na podporu tzv. „neoficiálních osad“, včetně nákupu vozidel, kamer a oplocení. Mnoho nových osadníků přichází i ze zahraničí: Židé z USA, Evropy nebo Ruska, kteří se rozhodnou usadit na okupovaném Západním břehu, mohou získat finanční obnos nebo zvýhodněné bydlení v rámci programů na podporu osidlování.
V říjnu 2025 izraelský parlament přijal zákon, který rozšiřuje izraelské civilní právo na části okupovaného území. Krok, který odborníci označují za de facto anexi. Izraelská okupace na Západním břehu mění území tak rychle, že možnost palestinského státu se stává čím dál vzdálenější a budoucnost Palestinců je tak nejistá.
Palestinská ekonomika se v důsledku těchto omezení propadla na úroveň roku 2009. Ztráta přístupu k půdě, vodě i trhům nutí tisíce Palestinců hledat práci v izraelských osadách a to často za minimální mzdu a bez právní ochrany.
Reakce mezinárodních institucí
OSN, EU i většina států světa považují izraelské osady za nelegální. Rezoluce OSN vyzývá Izrael k zastavení výstavby, ale žádné sankce nebyly nikdy uplatněny.
Podle UN Humanitarian Affairs Office bylo mezi říjnem 2023 a květnem 2025 vysídleno více než 6 463 Palestinců po demolicích jejich domovů.
Dalších 40 000 lidí bylo vysídleno z táborů Jenin a Tulkarem v důsledku izraelských vojenských operací. Během stejného období bylo více než 2 200 Palestinců vysídleno kvůli útokům osadníků a omezením přístupu k půdě.
Bez důsledků se okupace mění z dočasného stavu na trvalý režim, varuje UN Human Rights Council.
