Navrhovaný povinný trest smrti pro Palestince prošel minulý měsíc prvním čtení v izraelském parlamentu. Aby mohl být schválen a uveden do praxe, musí projít ještě dvěma dalšími čteními. Zákon, který vypracovala krajně pravicová strana Židovská síla vedená ministrem národní bezpečnosti Itamarem Ben-Gvirem, umožňuje uložit trest smrti Palestincům odsouzeným za zabití Izraelců v případech, kdy Izrael tyto činy označí za rasově motivované nebo za zločiny z nenávisti vůči určité skupině obyvatel, spáchané s úmyslem uškodit státu Izrael. V zákoně se však nikde nehovoří o tom, zda by se trest vztahoval i na činy spáchané nelegálními osadníky. Návrh tak zapadá do širšího systému represe, který dlouhodobě nese znaky institucionální diskriminace.
Proč je zákon kontroverzní
Navrhovaný zákon zavádí povinný trest smrti pro zadržené Palestince odsouzené za vraždu Izraelce, pokud je čin klasifikován jako „nacionalisticky“ či „rasově motivovaný“. Soudům je odebrána možnost individuálního posouzení případu i zmírnění trestu. K uložení trestu tak postačí prostá většina soudců, jednomyslnost již není vyžadována.
Takový postup je v rozporu se základními právními standardy, které zdůrazňují roli soudní moci při posuzování úmyslu a závažnosti trestného činu. Návrh tak vykazuje odvetný a politizovaný charakter a podle kritiků nepředstavuje niž jiného než nástrojem pomsty vůči Palestincům a další krok v pokračující genocidní politice.
Zákon se vztahuje výhradně na Palestince. Izraelští občané, včetně osadníků na okupovaných územích, kteří se dopustí zabití Palestinců, tomuto trestu nepodléhají. Kritici proto upozorňují, že nejde o univerzální trestněprávní normu, ale o selektivní nástroj namířený proti jedné etnické skupině. Představuje tak bezprecedentní legitimizaci státem posvěceného zabíjení zadržených Palestinců.
„Okupace se nespokojila se zabíjením desítek vězňů a zadržených od začátku této vyhlazovací války. Dnes usiluje o zakotvení poprav do zákona,“ varují palestinské organizace na ochranu práv vězňů.
Systém bez spravedlnosti
Většina Palestinců z okupovaného Západního břehu a Gazy je souzena izraelskými vojenskými soudy. Tyto soudy fungují podle vojenských nařízení, nikoli civilního práva, a jsou obsazeny důstojníky izraelské armády. Míra odsouzení v těchto řízeních se dlouhodobě pohybuje kolem 99-100 procent.
Více než 20 % palestinské populace a přes 40 % palestinských mužů bylo od roku 1967 během života zadrženo. Izraelský vojenský soudní systém je známý svojí nespravedlností.
Palestinští obžalovaní často čelí:
- zadržení bez obvinění v režimu administrativní vazby,
- omezenému přístupu k právní obraně,
- přiznáním vynuceným nátlakem či mučením,
- násilným výslechům,
- soudním jednáním vedeným v hebrejštině, které obžalovaní nerozumí.
Spravedlivý proces, jak jej definuje mezinárodní právo, je v tomto systému spíše výjimkou než pravidlem. Organizace OSN i izraelské lidskoprávní skupiny opakovaně upozorňují, že vojenské soudy slouží především k udržení kontroly nad okupovaným obyvatelstvem, nikoli k výkonu spravedlnosti.
Samotné soudní procesy jsou stejně jednostranné jako zbytek systému, jelikož všichni soudci, prokurátoři i tlumočníci jsou izraelští občané a vojáci. Mnozí tlumočníci se neorientuje v právní terminologii a chyby v překladu tak mohou vést k odsouzení. Prokurátoři mají navíc přístup k tajným důkazům, které nejsou zpřístupněny obhajobě. Celý systém tak funguje bez presumpce neviny a systematicky zvýhodňuje obžalobu. Soudci často upřednostňují důkazy prokurátorů, kteří stejně jako soudci pocházejí z izraelské armády a jsou převážně židovští Izraelci.
Osadníci mimo dosah práva
Zatímco Palestinci podléhají vojenské justici, izraelští osadníci na stejném území jsou souzeni civilními soudy. Tento dvojí právní režim vytváří hlubokou nerovnost. V případech násilí osadníků vůči Palestincům dochází jen zřídka k obžalobám a odsouzením. Mnoho případů je odloženo bez vyšetření.
Mezi lety 2005 a 2015 skončil odsouzením pouze jeden ze tří případů, a to buď úplným, nebo částečným. Výsledkem je situace, kdy Palestinci čelí téměř automatickému odsouzení i za drobné přestupky, zatímco osadníci, kteří se dopustí závažného násilí včetně zabití, často odcházejí od soudu bez trestu. Tento kontrast zásadně podkopává tvrzení o rovnosti před zákonem.
Věznice jako nástroj kolektivního trestu
V izraelských věznicích se dnes nachází přibližně 11 000 palestinských vězňů, včetně žen a dětí. Tisíce z nich jsou drženy bez obvinění. Zprávy o podmínkách zadržování hovoří o systematickém zneužívání: hladovění, dlouhodobé izolaci, sexuálním násilí i úmrtí ve vazbě.
Izrael využívá systém administrativní vazby, zejména v případech, kdy je obviněný považován za bezpečnostní hrozbu. Zadržený však může čekat na soud i několik let. Vznášení obvinění bývá odkládáno a zadržování důkazního materiálu je v řízeních proti Palestincům běžnou praxí.
Administrativní vazba je založena na tajných důkazech, ke kterým nemá přístup ani zadržený, ani jeho právní zástupce. Přestože by měl mít zadržený právo na přístup k obhájci, Izrael toto právo často odepírá s odkazem na „potřeby výslechu“. Izraelská lidskoprávní organizace B´Tselem již v roce 2007 upozornila na pokračující fyzické a psychické týrání ze strany izraelských vyšetřovatelů.
Před mučením nejsou chráněny ani děti, které Izrael vězní ve velkém počtu. Organizace Defense for Children International – Palestine (DCIP) shromáždila výpovědi 766 palestinských dětí ze Západního břehu, zadržených mezi lety 2016 a 2022. Tři čtvrtiny z nich zažily po zatčení fyzické násilí, 97 % nemělo při výsledu přítomného rodiče a dvě třetiny nebyly řádně informovány o svých právech.
V roce 2017 bylo v izraelských věznicích zadržováno více než 400 palestinských dětí. Každoročen izraelská armáda zadrží a stíhá 500-700 palestinských dětí bez záruk spravedlivého procesu. Od okamžiku zatčení se palestinské děti setkávají s šikanou a mučením.
„Navzdory tomu, že Izrael ratifikoval řadu základních mezinárodních úmluv o lidských právech a je povinen podle nich jednat, izraelské úřady je systematicky ignorují a porušují,“ uvedl Ayed Abu Eqtaish, ředitel programu odpovědnosti DCIP.
Přestože mezinárodní právo stanovuje, že civilisté, včetně dětí, nesmějí být souzeni vojenskými soudy, Izrael zůstává jedinou zemí na světě, která děti automaticky a systematicky staví před vojenskou justici.
Zavedení trestu smrti tak v tomto prostředí představuje další eskalaci. Nejde pouze o trest za konkrétní čin, ale o vyslání jasného politického signálu. Palestinský život je v tomto systému považován za méně hodnotný.
