Knihy

Palestinská rodina Abuldžájových žila po generace v malebné vesničce a živobytí jim zajišťovaly olivové háje. Po vzniku státu Izrael v roce 1948 však ztratí svou půdu i domov a dostanou se do utečeneckého tábora v Jeninu. Návrat na původní území se čím dál více ukazuje jako nemožný… Jitra v Dženínu jsou poutavou ságou o trpkém osudu čtyř generací jedné palestinské rodiny během více jak šedesát let trvajícího izraelsko-palestinského konfliktu.

Operace Protective Edge (Ochranné ostří) si vyžádala tisíce palestinských obětí a vyčistila prostor pro další zábor půdy ze strany Izraele. Ještě nikdy nebylo tak důležité projevovat lidu Palestiny solidaritu a podporu. Ilan Pappé a Noam Chomsky, dva přední hlasy boje za osvobození Palestiny, rozebírají budoucnost obyvatel Palestiny a to, jak může mezinárodní veřejnost na Izrael tlačit, aby přestal s porušováním lidských práv palestinského lidu.

Kolektivní práce autorů: Noam Chomsky, Ilan Pappé, Frank Barat

Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie. Tento sborník nepřináší ucelený obraz dějin. Vznikl jako reakce na v Česku neviditelné utrpení Palestinců, jako součást kulturní intifády proti snaze vymazat palestinský příběh. Prostřednictvím rodinných příběhů několika Palestinek žijících v Česku nebo Čechů s kořeny v Palestině přinášíme palestinský pohled, který je v českém veřejném povědomí zoufale málo zastoupen. Několik dalších autorů a autorek potom v knize zprostředkovává další kontext povahy okupace, židovské zkušenosti ve vztahu k Izraeli nebo střetu dvou historických pamětí – kolonialismu a holocaustu.

Od října 2023 se může zdát, že na širší souvislosti nebo empatii není v české debatě prostor. Tímto sborníkem společně bojujeme proti hlubokému pocitu odcizení. Vysvětlujeme naše pozice, kritizujeme současný stav a promýšlíme alternativy s cílem vytvářet porozumění tváří v tvář probíhající katastrofě v Palestině.

Autorky a autoři textů: Yara Abu Aataya, Yasar Abu Ghosh, Lucie Alalu, Pavel Barša, Lamis Bartůšková, Khalilová, Markéta Hrbková, Nadia Kotaishová, Tereza Langrová, Filip Outrata, Šádí Shanaáh, David Scharf, Prokop Singer

Kniha Etnická čistka Palestiny vyšla už v roce 2006 a i tehdy způsobila takřka celosvětový šok. Ilan Pappé se odvážil nabídnout jiný pohled na události v Palestině mezi lety 1947 a 1949, než jaký po desetiletí předkládal oficiální izraelský výklad. Podle zavedeného příběhu měli Palestinci po izraelsko-arabské válce v roce 1948 dobrovolně odejít ze svých domovů. Uvolněné území pak obsadili nově příchozí Židé, kteří do Palestiny směřovali především z Evropy po konci druhé světové války.

Na základě pramenného výzkumu a ústního svědectví však Pappé tento zavedený příběh převrací naruby. Ve své knize dokládá, že poválečná aktivita Izraelců byla léta připravovanou vojenskou operací, která začala už v roce 1947. Jejím výsledkem měla být etnická homogenizace co největšího území Palestiny ve prospěch židovského obyvatelstva. K dosažení tohoto cíle využívali metody masových poprav civilistů, totální destrukce stovek palestinských vesnic, znásilňování žen a násilné vyhnání víc jak tři čtvrtě milionu Palestinců z jejich území.

To vše probíhalo v souladu s plánem izraelského vedení. Po konci operace se Izrael zaměřil na zakrytí všech stop násilí, rekultivaci zničených vesnic v přírodní parky a vytvoření vlastního příběhu událostí, který zcela zamlčoval masakry palestinského civilního obyvatelstva. Až nová vlna izraelských historiků začala od 80. let minulého století tento převládající příběh zpochybňovat. Palestinci zmíněné události označují souhrnným názvem Nakba, tedy katastrofa.

Překlad knihy od Ruth Jochanan Weiniger přináší do Česka důležitou perspektivu dynamiky dění v Izraeli a Palestině, bez níž není možné pochopit ani aktuální události v Gaze či na Západním břehu.

Ilan Pappé je jednou z nejvýraznějších tváří “disidentské” skupiny izraelských historiků, kteří od osmdesátých let 20. století na základě nově zpřístupněných, odtajněných archivních dokumentů přehodnocují zavedený oficiální výklad izraelských dějin. Zaměřují se především na období spjaté se založením státu Izrael v roce 1948. Za své postoje čelil v rodné zemi ostrým útokům, či dokonce výhružkami smrtí, a když byl v roce 2007 vyštván z Haifské univerzity, rozhodl se pro odchod do Británie, kde dodnes působí na Exeterské univerzitě.